1. Honzo v některých časopisech(Hattrick apod.) se objevili nepřesné údaje ohledně tvých fotbalových začátků. Můžeš to našim čtenářům upřesnit.?

S fotbalem jsem začínal v roce 1994 v Chlumci nad Cidlinou, kde mně v mladší přípravce vedli pánové Mázl, Obrcian, Skalický a Pilař. Zhruba po dvou letech jsem začal hrát v RMSK Cidlina, kde jsem poté působil až do roku 2003. V Cidlině jsem si zahrál žákovskou ligu a získal jsem tam velmi dobré fotbalové základy. Co se týče trenérů, tak mě tam vedli mj. pánové Šmidrkal, Vaníček, Firbacher a Košátko.V Novém Bydžově jsem chodil do sportovních tříd a mými spoluhráči byli např. Vašek Pilař(dnes FC HK), Ondra Janouch(dnes RMSK NB), Míra Krejčí(dnes Převýšov) a další. Určitě na ty časy moc rád vzpomínám. Chtěl bych poděkovat všem za to, že se podíleli na našem fotbalovém růstu.

2. Poté už přišel přestup do Slávie?

V zimě roku 2003 mě informoval ředitel RMSK Cidlina pan Blažej o zájmu Slávie Praha. Odjel jsem tam tedy na jednodenní zkoušku, ale moc dobré pocity jsem z toho neměl. Byla tam velká konkurence a nevypadalo to, že by měli nějaký velký zájem. Po skončení sezóny jsem už byl domluven s FC Hradec, ale vše změnil telefonát pana Vahaly ze Slávie, který o mě měl velký zájem. Došlo k dohodě klubů a já jsem tak přestoupil do Slávie

3. Jaké byly tvoje začátky v Praze?

Bylo to hodně náročné. Přeskočil jsem jednu kategorii a začal chytat v C mladším dorostu extraligu mladšího dorostu. Do toho jsem studoval obchodní akademii, bydlel na internátě a můj den byl jen škola – trénink – učení. Ale chytal jsem pravidelně a to bylo nejdůležitější.

4. Poté , ale přišly zdravotní problémy. Co ti vlastně bylo?

 Ano přišel rok 2004 a ten byl plný zdravotních komplikací. Nejprve jsem si na tréninku s béčkem mužů zlomil palec. Po uzdravení jsem naskočil do B dorostu a opět jsem si zlomil prst. Po jeho vyléčení jsem trénoval pouze tři dny a poškodil si vazy v koleni. Po prvním vyšetření mi doktor řekl, že už asi fotbal hrát nikdy nebudu. Bylo to těžké,ale naštěstí jsem se dostal k panu doktoru Hospodárovi a ten mi hodně pomohl...

5. Co bylo dále?

Po roce a půl zdravotních problémů jsem zase začal chytat. Na podzim 06 jsem začal nastupovat i za B muže. Vše vypadalo dobře,ale na začátku roku 2007 mně doktoři diagnostikovali posunutý obratel a vypadalo to na operaci. Tentokráte mi pomohl léčitel pan Maixner, který moje záda zázračně spravil. Skončil jsem v dorostenecké kategorii a začalo hodně těžké období. Ve Slávii byla velká konkurence, na hostování mě pustit nechtěli a tak jsem přes rok prakticky jen trénoval. Ani výměna trenéra v B mužstvu( Janů za Šmejkala) zlepšení nepřinesla.

6. Záchranou bylo tedy hostování v Krči?

Přesně tak. Nabídka od pana Šimurky mi neskutečně pomohla. V Krči jsem byl hodně spokojen. Pravidelně jsem chytal ČFL, byla tam výborná parta a celý klub byl takový jeden rodinný podnik. Navíc to bylo v Praze, takže jsem byl stále na očích. I to byl určitě jeden z důvodů, že jsem odletěl s reprezentací U21 na kvalifikaci do San Marina.

7. Ale Krč po sezóně skončila. Jaké byly tvoje další plány?

Abych řekl pravdu, tak zpátky do B Slávie se mi moc nechtělo, protože jsem neviděl moc nadějí na to, že bych chytal. Ve hře bylo hostování v druhé lize v Hlučíně, které bych asi vzal.

8. Ještě 28. června na přáteláku v Chlumci, kde hrála Slávia s Hradcem jsi v kádru áčka nebyl, ale už tam jsme viděli, že s tebou trenér Jarolím hovořil. Zde jste se dohodli?

První kontakty proběhly už před chlumeckým zápasem. Trenér mi nabídl, abych se popral o místo trojky v prvoligovém kádru. Martin Vaniak s Denisem Romanovsem byli jasní a já s Brazilcem Villarem jsme měli bojovat o poslední místo.

9. Ten boj byl pro tebe úspěšný. V přípravných zápasech jsi nedostal ani branku.

Ano cítil jsem se dobře. Výborné bylo soustředění v Seefeldu a pak to bylo docela rychlé. Trest pro Romanovse mě zařadil na místo dvojky a najednou jsem chytal v Tiraspolu.

10. Byl to velký skok? Z ČFL do ligy mistrů?

Snažil jsem si to moc nepřipouštět, kluci i trenér mi hodně pomáhali, ale přeci jen. Už jen ta atmosféra. V Tiraspolu za bránou kotel příznivců a spoluhráči mě neslyšeli ani na deset metrů... to, že nastoupím mi trenér naznačoval už dva dny dopředu. Hodně mi pomohl rozhovor s Vaňousem(Martinem Vaniakem). Ten mi dal pár dobrých rad. Branku jsem nedostal a v zápase jsem se cítil celkem dobře.

11. Poté přišlo Brno a první start v lize. Jak jsi se cítil?

Před zápasem jsem byl celkem v pohodě. Po dvanácti minutách už mi bylo hůř, protože Brno dalo dva rychlé góly. Snažil jsem se na to ale nemyslet a dochytat zápas bez další obdržené branky.

12. To, že Ti trenér dá důvěru i do odvety s Tiraspolem, to bylo překvapení pro většinu fotbalové veřejnosti.

Trenér mi řekl, že někdy se začít musí. Na zápas jsem se hodně těšil. Bohužel přišla ta nešťastná 93. minuta, kdy jsme inkasovali po sérii našich chyb.

13. Hned v neděli si chytal ligu proti Střížkovu a konečně jsi zaznamenal výhru v mistrovských utkáních. Spokojenost?

Ano. Byla to pro nás vlastně první výhra v sezoně a důležité tři body.

Samozřejmě, že po utkání panovala spokojenost.

14. Jak tě přijala kabina?

Myslím, že v pohodě. S řadou kluků se znám s béčka, nebo z dorostu, takže tam žádný problém není.

Díky za rozhovor.  MF